Večernice

Z dračákových básní se mi asi nejvíc líbí ta poslední. Původně začínala: „Já viděl ten sen do konce.“

Večernice

Já měl dnes sen, jak včera stejný,
že znal jsem tebe, s tebou putoval:
přes mlhu zlou dál jdeme směle,
v noci usnem v lůně skal.

Když měsíc na tvém těle hrál mi
písně krásné, toužebné,
já chtěl v trávě srdce dát ti –
je tvoje jen, a jiné ne.

Jsi první hvězda do mé noci,
jasná jak osud, ač málem zhasnulas;
v bělostném šatu jdeš ven z mé moci,
však zůstáváš dosud
ta tvrdá
ta sladká
již jsem miloval.

Cesta nocí

Báseň z dračáku. Líbí se mi ten začátek.

Cesta nocí

Vyšel jsem do noci,
v plášti a sám,
ve tmu chtěl utéci;
byla jsi tam.

Zhojil jsem jizvy své,
jaký to klam!
Šálí mě srdce mé,
dosud jsi tam.

Dosud tě mám jak loď svou Polárku,
jako když křovím vedeš mě ve spánku,
do tváře šlehají bodliny, větve,
měsíc jen probleskne mýtinou letmě.

Ty neseš svou krásu,
já nesu svou lásku,
a každý své mrtvé,
a každý dýku svou.

Vstala zvěř a vzlétli ptáci

Báseň z dračáku.

Vstala zvěř a vzlétli ptáci 

Vstala zvěř a vzlétli ptáci,
rosa vítá nový den;
však daleko od domova
končí jedné elfky sen! 

V stínech města ukrývá se,
svou tvář v kápi zahalí;
její vlastní druzi z lesa
z domova ji vyhnali. 

Potkal jsem ji na svých cestách,
teď ji toužím poznat blíž:
udatná je, krásná velmi,
– kam zmizela, nepovíš?

Azar na cestách – kapitola 4 – Lilie pro Saluse

V dnešní kapitole příběhu se hlavní hrdina Azar poprvé setká s magií a nadpřirozenem, když o půlnoci navštíví hřbitov (a ne zrovna ledajaký...). Také po dalších stránkách se jedná o přelomovou kapitolu: jako první obsahuje původní ilustrace (!) a také něco, čemu se dá říkat dialogy (!). Je to delší čtení než minulá kapitola, ale věřím, že o to zajímavější.

Tak směle do toho!

Azar na cestách – kapitola 3

V této kapitole vyprávění o Azaru Dragneelovi se dozvíme, co měla za lubem elfka, když se jí a jejímu společníkovi s pomocí Azara podařilo uniknout pronásledovatelům. Improvizace zavede Azara do dosud nenavštívených částí města...

Azar na cestách – kapitoly 1, 2

Azar Dragneel je zloděj v jedné nejmenované hře dračáku, a Azar na cestách je povídkové vyprávění o něm. Čeká nás fantasy příběh plný dobrodružství, elfů, soubojů, romantiky, zlých mágů a elektřinou jiskřících olgojů. To vše na motivy skutečných událostí pod vedením paní jeskyně Toki Saitō.

Jednotlivé kapitoly, které už vyšly, najdete tady.
K dispozici je i PDF verze (všechny kapitoly dohromady).

V kapitolách 1 a 2 budeme sledovat první kroky Azara ve městě, kam právě dorazil. Koho tam potká? Čtěte dále!

Oči

V této povídce vystupuje „bájné“ zvíře, konkrétně huňáč modrý z DrD. Příběh zní takto:

Oči

Neohlédl jsem se a rovnou jsem uskočil za blízký strom. Vrčení za zády nebývá dobré znamení. Vzápětí na místo, kde jsem stál, dopadly dvě tlapy a drápy se zaryly do hlíny. Za nimi přistály další dvě a opět se ozvalo zasyčení. Zpoza kmenu vykoukly dvě modré oči.

Můj lovec nevěděl, co si počít. Obcházeli jsme strom kolem dokola. Cenil na mě své zuby, já jsem tasil meč, ze slušnosti. Chvíli jsme takto tančili, než jsem se dal na ústup.

Šelma vytušila svou příležitost a vyrazila vpřed. Jeden ladný skok, jako když se přelévá voda, a povalil mě. Zaťal mi drápy do ramen, jen chvíli; pak povolil a uvolnil celé to dlouhé tělo. Jako by šel spát, uprostřed lovu, ležící na mně.

Vysvobodil jsem se z jeho objetí a vytáhl z jeho hrudi meč. Meč jsem položil vedle do trávy. Můj lovec měl dlouhou modrou srst a jeho oči, dvě velké skleněnky, hleděly do dálky.

Díval jsem se s ním, než padl soumrak a bylo na čase vrátit se zpět. Zavřel jsem mu oči, vzal jsem si meč a nechal ho spát.

Jako předloha huňáčových očí mi posloužil levhart sněžný, kterého jsem viděl v dokumentu National Geographic (Snow Leopard of Afghanistan, 2012). On je tam vidět jen na konci, když se ho výpravě podaří odchytit. Je dlouhý, huňatý a vlivem sedativ se dívá do blba.