30. ledna 2019

Prométheus

Dno hladomorny plné havěti
z jejíhož dna i ve dne vidíš
vše co v snách se bojíš viděti
(F. Halas)

Hloubi, hory neskonalé
mlčky křičí svoje „ale“;
živý strom i slzu roní,
opakuje však, co oni:

ozvěny ode zdí
až na dně vesmíru,
kam slunce chodí
vybrat svou daň.


English translation follows.


24. prosince 2018

Lapis lazuli (W. B. Yeats, překlad)

Slýchávám hysterické řeči žen,
že nemohou vystát palety a smyčce,
básníky, co znají smát se jen,
neb každý ví, či pozná v chvilce,
že pozdě je konat, až vyjde ven
roj aeroplánů, vzducholodí,
co na města své bomby shodí
jak na dvorské hře kuželek.

Každý má roli v tragédii,
tam Hamlet co kráčí, zde ten Lear,
tady Ofélie, tam Kordélie;
a nikdo z nich, když děj se končí
a chvěje nad ním opona,
nikdo kdo múze hledí v oči,
nezalkne slova zlomená.
Vědí, že Hamlet s Learem se smějí;
radost je rubem hrůzy vší.
Každý kdo snil, kdo nalezl, pozbyl;
oslepl; slunce v lebku pálí;
nejhorší obraz, co jsme znali.
Ať Hamlet dumá a Lear kleje,
na stotisíc se opon chvěje
ve stotisíci divadel,
není o unci, o píď větší žel.

Jak poutníci přišli, či na lodi připluli,
na mule, velbloudu, oslu či koni,
ty prastaré říše, jimž hrana zvoní.
Tak sťal je čas, i dílo jich:
co z mramoru sochal Kallimachos -
ladně, jak z bronzu tepal by -
kamenná sukna, jež zdál se zvedat
vánek moře - vše je prach;
lampu jeho, co tančila na slunci
podobná palmě, vzala první tma;
vše zřítí se, je vystavěno znovu,
a ten kdo staví radost v srdci má.

Dva Číňané a za nimi jde třetí:
lapisu lazuli jich tvary sochař dal,
nad hlavou v letu strnul pak
těm třema dlouhověký pták;
ten vzadu, co jistě sluhou je,
nese hudební instrument.
Kdekoli kámen vrásku zvedá,
kde odřený je, modř kde bledá,
tam bystřinu či závěj tuším,
vrcholky hor, jimž zima sluší,
ačkoli broskev či třešeň milá
u srubu jistě zdobí cestu,
kam míří oni Číňané; jak rád
bych je tam viděl stát!
Odtamtud všechna pohoří i nebe,
tragickou scénu cele přehlédnou.
Jeden poručí hudbu tklivou;
jemnými prsty se struna chvěje.
A jejich oči zpoza vrásek, jejich zrak,
ten prádávný, jiskrný zrak, se směje.

4. září 2018

Kytice

Když svět ti ustrnul, není a nedýchá,
slova co trhal jsi uvážeš do ticha.

Na vahách světa jen radosti nezměrné
vyváží misku, jež prázdná vždy čeká
na všechno na světě, po čem je veta:

slunovrat minul již, hážeš svou kytici
do Času propasti, věrnou a prosící.



English translation follows.

10. června 2018

Mramorová síň

Deset let stará, jedna z prvních.

Mramorová síň

Druh s druhem kol sloupu stojí poddaní.
Co vlajky, druh s druhem, srdce na dlani.

My svědky jsme jen věčných dnešních běd:
co zářil svět, plál kdy hvězdy její květ!

Fénixe plášť oblékala. V satén černý uléhala.
Jasem zde se prostírala. Moudrost svou nám nalévala.

Každý vzhůru hleděl, vždy ona nejvýše.
Každý k nebi tíhl, však ona nejspíše.

Nebesa pyšná dále jsou, čím ona stále výš.
Palác k tobě touží, slyš! Konec honu, konec již!

V hlubině obě lesknou se, neústupná čela.
Člověka menší z nich. Druhé pak – obloha celá.

Vždyť co ještě zbývá, slávou se smála:
mi zrcadlem cesta ve snu se zdála.

Prý zrcadlo vpouští kmety skloněné.
A pokud je, tak proč ne mne? – – –

Mramor odkryt je pro dnešní den.
Druh s druhem kol sloupu stojí poddaní.
Co vlajky, druh s druhem, srdce na dlani.

English version with some comments follows.

5. dubna 2018

Vzkazy

Za peníze koupíš všechno
otázky bez odpovědí
a odpovědi bez otázek
večery bez konce
a rána na provázku
minulý čas
a předpřítomný smysl
opuštěné lahve na břehu řeky
vzkazy trosečníků


English translation follows.

30. prosince 2017

Odvrácená strana

https://www.flickr.com/photos/azardragneel/26393493059
Kus oblohy, kde nejsou hvězdy
jen tma
a přec hmotná a posetá krátery
je tam
polovina všeho, kterou nevidíme
jako
zkumavka plná neprobádaného tmelu
našich srdcí

Natáhni ruku
smyj si ten prach
a neříkej nic

23. listopadu 2017

Jantar

V tom snu jdeš domů
kde cizí zvonek je
a nikoho v tom domě neznaje
bloudíš, nežli vejdeš sám
ve světlou předsíň, nepozván.

Jdeš dál v ten byt, v ten nízký svit,
od řady sklenic jež se vine:
co mžitka ve skle, každá splyne
ve vzpomínku, vůni, cit.

Čí byt to byl? Kdo v šeru stál?
Kde hrsti ze tvé duše vzal?

Tvé roky ve skle níž se krčí
a stará truhla v rohu mlčí.


English translation follows.

14. května 2017

Kočičí strach

horror vacui
strach z vysavačů
strach, že nám vezmou košík
    do kterého se utíkáme
strach, do kterého se namočíme
    a neuschneme
strach, kterému uskočíme
    a budeme padat celých devět
    nebo kolik zbývá
    životů

26. března 2017

Sunny side up

Stojím na balkóně
nějakého bytu v Praze
Je to za deset let, v létě

Den je průhledný
jako bílek vajíčka
Vidím dávno do minulosti
a do všeho času

Bílek se srazil
a žloutek dosud teče
Rodím se na obraze
jenž není dokončen

Je půl desáté dopoledne
nic se neděje
je to drama

29. prosince 2016

Ptáci

Byli ptáci
ptáci ve tmě

Hodil jim světlo
a zobáků vzlétlo!
Než světlo sežrali
peří si trhali
ve tmě si ustlali

Byli ptáci
ptáci ze tmy

Hvězdy jim nadrobil
křídla jim probudil
světlo se neztrácí
žádný se nevrací

Byli ptáci
ptáci ve tmě


English translation follows.