Deštník

Nenechávej tady svůj deštník
Ještě ho budeš potřebovat
(někdo ho bude potřebovat)

Nenechávej tady svůj deštník
I když si bonbonů můžeme koupit
kolik chcem

Nenechávej tady svůj deštník
Nebo ho nech
    (v šatně)

A pak se podle něj
    zase
        poznáme

Světlo a stín (a jiné básně)

Nahrál jsem několik básní do podoby YouTube videa:

1. The Valentine 2015 (dosud nepublikováno)
   
2. Svíčka
3. Pyrrhónův kocour
4. Vzkazy
5. Světlo a stín
6. Mramorová síň
7. Viděl jsem svět
8. Pyrrhónův kocour (jiná verze, dosud nepublikováno)

Samotné video najdete zde: odkaz

Destinace: Praha (a jak se to stalo)

V prosinci jsem vydal hru, jejíž příběh začal před rokem, respektive mnohem dávněji. Můžete si ji stáhnout zadarmo zde (Destination: Prague na Itch.io).

Mělo se to tak: na jaro 2020 jsme se Slanečkem naplánovali cestu do Japonska (ambicióznější verze výprav do Anglie), kterou nám v zimě začal kazit záhadný virus neznámého původu. Při setkáních nad rámenem jsme nad tím hned jeden, hned druhý lámali hůl anebo to neviděli tak černě..., ale ve finále jsme to odpískali a místo hanami stihli lockdown v ČR.

Časově se to sešlo s game jamem NaNoRenO, kdy amatéři z celého světa tvoří během měsíce března visual novely. Chtěl jsem se této akce zúčastnit, myslel jsem, že se mi to nepodaří kvůli dovolené, ale záhadný virus tomu chtěl - narychlo tedy vznikl koncept cestovatelské hry z dob ante corona, ve které plyšové hračky cestují po Evropě a vydají se na vlastní pěst prozkoumat Prahu.

Grafiku do hry jsem pořídil během odpoledne s tabletem a několika hračkami, co mi stály modelem. Původně jsem zvažoval ještě jiné možnosti, udělat to celé jako koláž fotografií, ale když jsem kreslené hrdiny uviděl, bylo mi jasné, že tam musí být oni; když už vznikli, nedokázal jsem je dát do šuplíku a jejich neumělé tvary daly celému projektu duši.

V rámci game jamu jsem připravil demoverzi hry obsahující výlet na Petřín, kam jsem se také vydal pořídit fotografie sloužící jako pozadí ve hře. Po mírné propagaci jsem demo vypustil do světa a... jak zpívá Jarek Nohavica: čáry máry fuk, nic se neděje.

Absence odezvy ať už jakékoliv mě přiměla na nešťastnou hru zanevřít asi tak rok. Nakonec jsem se přeci jen dokopal k tomu původní vizi dokončit, jednak kvůli hře samotné a také kvůli případným dílům budoucím - pokud nedokážu dotáhnout ani sranda projekt z jamu, asi mi není pomoci. Pořídil jsem tedy lepší obrázky, druhý výlet na Vyšehrad a závěr hry, a nakonec i český překlad - zvyk z titulkářských let.

Plná verze hry vyšla pár dní před Vánoci, tentokrát již s lepší odezvou a také jednou věru nečekanou. V noci po vydání hry jsem se jal vytvářet k ní záznam v databázi VNDB, a hned jak jsem stránku vytvořil a začal procházet rozsáhlou ontologii VNDB tagů, jistý kind stranger to začal štítkovat se mnou a mimo jiné vyhmátnul kategorii "Living Doll Protagonist", která technicky vystihuje fikční svět Destinace: Praha (ačkoliv o Rozen Maiden počesku se fakt nejedná). Thanks, I guess!

Hru si můžete zahrát česky nebo anglicky na Windows, Linuxu nebo Macu (testováno Slanečkem). Pokud si ji zahrajete, moc mě zajímá, co na ni říkáte! A možná někdy přijde další...

Náskok

Mít bouli než vykročíš
Mít radost než přeskočíš
Mít dřív než máš
Mít náskok

Slunečná zahrada

Pokračování Hrdiny.

Slunečná zahrada

Odléváš olova
od horka do chladu
Z radosti maluješ
sochy pro zahradu

Kolosy ze Rhodu
bílé lvy udatné
Tváře a pohledy
náhody nevratné

V slunečné zahradě
každý je zván
i když je do půli
ve tmě a sám

English translation follows.

Hrad

Portrét hrdiny v jinošských letech. Básně na podobné téma: Hrdina, Jed.

Hrad

Vidíš hrad
Jsou to zdi z kamenů
Kameny z nerostů
Nerosty z krystalických struktur
Z molekul Z atomů
Z elementárních částic
popsaných vlnovou funkcí

Slyšíš život
Je to hrad slov
A ve zdech slova nevyřčená
A tam někde v prachu Země
srdce chvějící

Je příliš pozdě mlčet
Minimalistická symfonie Vesmíru
je v plném proudu

Je třeba prohloubit vnitřní příkop
proti nicotě
A pak rozvinout vlajky
Uzavřít spojenectví
Potrestat zloděje
Uspořádat hodokvas
a zásnuby

Jak už to chodí v pohádkách

(2011)

English translation follows.

Prométheus II

Pokračování Prométhea. Zpívá Jan Burian.

Prométheus II

Vesmír se rozpíná
a my se vzdalujem
vzdalujem od sebe

léta se vzdalujem
léta se vracíme
k člověku na skále

k člověku v okovech
k tomu co zůstalo
k tomu co zůstane

člověk je supem svým
krmeným z minula?

Podívej, najednou
v oku se mihnula
jiskra a plamen
a...

Jed

Zdi hradu, které neudržely
hrad uvnitř,
leží v trávě,
slabiny všanc hvězdám.

 

English translation follows.

Bratr mého srdce

Jsi vzduch
ale nechci s tebou odvanout pryč
ani tě zamknout do sklenice

Jsi strop
ale nechci tě zbořit
ani zahynout v tvých sutinách

Jsi řeka
a já se chci tebou radovat
že nejsem
sám

English translation follows.

So I've Read: Naoko, Ubik, Boss Fight Books

Naoko (Keigo Higashino)
⛅ passable

What: A Japanese salaryman almost loses his wife and daughter in a bus accident. The daughter eventually wakes up from coma, but now apparently has the soul of her mother.

A nicely written thriller, entertaining and you’re never sure where it goes next. Will it descend into full-on horror? Explore its supernatural underpinnings? What is all the build-up for? Unfortunately, is just keeps going and then it ends; as if the author forgot what he was going for in the first place. It’s not bad, but I can’t really recommend it.

Ubik (P.K.Dick)
🌟 great

What: Something goes wrong with the Universe after a team of top anti-psychics gets ambushed.

A fascinating vision of 1990s where dying people are put into hiberating half-life state, teams of psychics and anti-psychics balance the scales of corporate espionage and appliances in your home are coin-operated. Even a straightforward story in this setting would be interesting; Dick obviously goes for a mind-bender, which strays away from what I expected but actually ties it all up in the end (in terms of its themes; not necessarily its plot).

Ubik would make for a great movie, it's very visual. It's also poignant, dreadful, and pretty bonkers. But it’s a book that really makes you think.

Star Wars: Knights of the Old Republic (Alex Kane, Boss Fight Books series)
⭐ good

What: Interviews and background info on how this RPG classic from BioWare came about.

A short and interesting read if you’re fans of the game (like me).

Jagged Alliance 2 (Darius Kazemi, Boss Fight Books series)
🌟 great

What: Interviews and background info on how this action/strategy/RPG classic from SirTech came about.

This one goes much deeper than the KotOR book and is a great read indeed. It explores what makes JA2 the one-of-a-kind experience it is, why so many similar games have a rather different feel to them, including the effort of its very community, the gigantic JA2 v1.13 mod. The author argues that “they don’t make games like this anymore because they never did”; that JA2 is a result of great creative and technical freedom, an 80s action movie simulator made by people who’d never fired a gun, that somehow got popular among actual gun and military enthusiasts.