O stříhání jednoho hudebního videa

Nedávno jsem pro Toki natáčel hudební video k písni Liar od One Ok Rock. Poprvé jsem vyzkoušel novou videotechniku a napadlo mi, že napíšu něco o tom, jak vlastně takový hudební klip vzniká – přesněji řečeno o postprodukci, kdy už klip byl natočen, ale zatím má podobu syrového materiálu v kameře. Třeba v článku najdete inspiraci pro své vlastní stříhání :-)


Finální verzi videa najdete na YouTube. Ve článku se budu odkazovat k pracovní verzi, kterou najdete zde anebo níže:

Třídění materiálu

Pryč jsou doby, kdy bylo potřeba materiál přetáčet rychlostí 1:1 z videokamery do počítače; dnes si jednotlivé záběry jednoduše zkopírujeme jako soubory. Materiál k Liar tvoří 160 souborů o celkové velikosti 6,4 gigabajtu.

Pro lepší přehlednost si soubory ve střižně rozdělím do složek podle scény/lokality. Také přijde na řadu průběžné odebírání nepovedených záběrů, aby se v nabídce nepletly pod ruku.

Markery na časové ose

Velice užitečnou pomůckou při střihu je vložit si na časovou osu markery (značky – ty oranžové na obrázku), vymezující začátek jednotlivých scén. To dělám úplně jako první. Díky tomu je vždy zřejmé, jaký časový rozpočet má která scéna. Později si přidávám markery na klíčová slova v textu, hodí se to pro synchronizaci s videem.

Zkracování střihem

V tomto videu jsem si vyzkoušel střihovou techniku, se kterou jsem dosud neměl moc zkušeností. Jde o zkracování jednoho záběru pomocí střihů. Normálně by prostřih na záběr z podobného úhlu působil jako chyba, ale vhodným střihem lze vytvořit „zkratkovitý“ dojem. Ve videu je tento postup například na místě 2:16 a 1:50 (tady jde také o kompenzaci nešikovného ostření kamery).

Barevné korekce

Ve chvíli, kdy je hotov střih (u klipu Liar po 6 hodinách), přichází na řadu barevné korekce, efekty a jiné legrace. Obdivuji lidi, kteří barevné korekce dělají, jsou to hrdinové! Já na to většinou nemám sílu, takže opravuji jen největší excesy – nevyrovnaný jas napříč záběry a zelený nádech od trávy v některých záběrech.

Potlačení zeleného nádechu – vlevo originál, vpravo upravená verze

Speciální úpravu dostaly „opilecké záběry“, znázorňující hlavního hrdinu, jak propadá zoufalství. Efekt je vytvořen pomocí snížené saturace barev, úpravy kontrastu, lehkého ochlazení barev a zvýšení ostrosti. Na obrázku můžete porovnat natočený a upravený záběr.

Opilecká scéna – materiál z kamery

Opilecká scéna – barevné korekce + viněta

Efekt viněty

Za zmínku ještě stojí efekt viněty, tj. ztmavení okrajů a s tím spojené zvýraznění středu obrazu. Při úpravě fotografií mám ve zvyku každé fotce kreslit vinětu „na míru“ (např. jen na jednu stranu, podle kompozice záběru). U Liar jsem se rozhodl nakreslit si také vinětu vlastní, ale jen jednu, ne pro každý záběr jinou. Vinětu si můžete prohlédnout na obrázku, je to průhledné PNG s trochu začerněnými okraji.

Viněta nakreslená v GIMPu.

Každý záběr „snese“ trochu jinak silnou vinětu. Pokud je v něm pohyb kamery, viněta na sebe upozorňuje (protože se nehýbe), stejně tak jednolité světlé plochy dělají problémy (protože z bílé se na krajích stává šedá). Proto jsem vinětu „nastříhal“ hrubě podle záběrů a příslušně ji zeslabil, nebo zcela vypnul. Běžný divák o přítomnosti viněty asi nebude vědět, jenom se změní nálada jednotlivých záběrů.

Různá intenzita viněty napříč klipem (modrá čára).

Příliš silná viněta – tmavnutí oblohy (pohyb kamery situaci ještě zhoršuje).

Řešení – záběr je bez viněty. Také by šlo použít vinětu, která tmavne jen dole.

Rendering

Po dokončení střihu plus dalších úprav (celkem 8 hodin v případě Liar) přichází čas na renderování. Rozhodl jsem se video uložit jako jednotlivé JPEG snímky, což je rychlé, rozumné z hlediska kvality a člověk si může záběry lépe prohlédnout. Tím vzniklo 5400 obrázků o celkové velikosti 1,6 GB. Z obrázků následně vzniklo tříapůlminutové „hlavní“ 1080p video (270 MB) a menší 720p video (80 MB).