When I Have Fears That I May Cease to Be (J. Keats, překlad)

John Keats (1795–1821) byl anglický básník, a ne ledajaký. Sonet When I Have Fears... napsal v roce 1818, kdy se staral o svého bratra trpícího tuberkulózou – nemocí, která o tři roky později stála život i jeho samotného. Mezitím se stačil zasnoubit a napsat své ódy, pak se odjel léčit do Itálie a tam je také pohřben. Přál si, aby na jeho hrobu stálo pouze: „Zde leží ten, jehož jméno bylo napsáno na vodu“, ale nakonec mu tam napsali něco ve smyslu: „Zde leží anglický básník, fakt borec, který si přál mít na svém náhrobku napsáno: ...“, čímž mu to trochu zkazili (opravdu).

Když jsem se letos začetl do Keatsova díla, projasnilo mi to neveselé chvíle i mě to inspirovalo v mé vlastní tvorbě, takže jsem si říkal, že se mu musím nějak odvděčit a předat to dál. Od léta mám rozdělaný překlad tohoto sonetu a... nastal čas ho vydat! Překládat Keatse je poněkud mimo moji comfort zone, ale snad jsem mu úplnou ostudu neudělal.

Když bojím se, že život pohasne

Když bojím se, že život pohasne,
než stihnu sklidit vše co v sadu mám,
že písně mé teď skončí předčasně
a hlavy taje usnou provždy tam;

když hledím ve tvář hvězdné noci,
kde krásné city psány jsou,
a vím, že dál jdu bez pomoci
a klesnu dřív, než projdu tmou;

když hasneš, muško svatojánská,
a světlo je tvé poslední,
když není pro mě tichá láska;
pak stojím, až břeh potemní,

před širým světem, vážný, sám,
než z Lásky, Slávy zbude klam.

Bob Lennon (20th Century Boys, překlad)

Překlad protestsongu Bob Lennon z mangy 20th Century Boys jsem před časem dával na Ask.fm, ale pro pořádek ho dám i sem na blog, když už tady mám různé jiné překlady. Zároveň jsem lehce zrevidoval svůj český text.

Bob Lennon

Slunko zapadá a odněkud stoupá vůně kari
Jak dlouho ještě, než dojdeme domů? 

Budou mé milované krokety chutnat stejně,
až si je koupím? Čekají na mě? 

Na Zemi padá noc
a já pospíchám domů 

Prý napřesrok se budou čerti smát
a já říkám, jen ať se smějí 

Vždy budu mluvit o tom, co přijde za pět, deset let,
i za půl století, jestli budeme pořád spolu 

Na Zemi padá noc
a já pospíchám domů 

I když se spustí déšť a hromy zaduní,
i když začnou kopí z nebe padat – všichni jdeme domů
a nikdo nás nezastaví, nikdo nemá to právo 

Na Zemi padá noc
a já pospíchám domů 

Noc padá na celý svět
a celý svět pospíchá domů 

Kéž tyhle dny
nikdy neskončí...

Pyrrhónův kocour

Jiří Orten v básni O čem ví tesknota píše o kocourkovi, který je utopen. Když jsem to četl prvně, nějak se mi to smíchalo v hlavě a vznikl Pyrrhónův kocour, kterého po letech publikuji.

Pyrrhónův kocour

V přestávce mezi životem a tamtím
co jde tak pomalu jako se chodí spát
(J. Orten)

Topili kocourka.
Minuty, dny a léta; celý jeho život.
Je veden proces s neznámým pachatelem, kocourkem i Vesmírem. 

Dosud se nepodařilo:
odhalit totožnost pachatele,
popsat skutkovou podstatu,
zjistit motiv obžalovaného,
ani zabezpečit místo činu.

My Son the Man (S. Olds, překlad)

Sharon Oldsová (*1942) je americká básnířka.

Můj syn – muž 

Najednou vidím, jak narovná ramena,
tak jako Houdini protahoval celé tělo
než se dal spoutat do řetězů. Zdá se to
jako včera, když jsem mu oblékala pyžamo,
dávala nožky do žlutých nohavic,
zapínala zip a chytala toho človíčka
do náruče. Neumím si představit
že vyroste, ale musím se na to připravit,
překonat svůj strach z mužů,
když teď i můj syn bude
jedním z nich. Tohle jsem si nepředstavovala,
když se mnou protáhnul
jako bedna skrz ledy na řece Hudson,
vypáčil zámek, vysmýkl se z řetězů
a objevil se mi v náručí. Dívá se na mě
chytrýma očima, jako když Houdini zkoumal bednu,
usmál se a nechal se spoutat. 

11. X. 2014

Na vlnách GSM, LTE a jiných zkratek, které prodlužují.

11. X. 2014

Baterkou do svého světa
svítí si do tváře
jako při bojovce 

Cink cink 

Ač sedí spolu
každý je sám

Moucha

O cestě za světlem.

Moucha

Moucha za světlem letí
  a přes sklo
    nedoletí:
ráno je pryč. 

Odlétla, nebo zemřela;
kdo ví?

Návrat

Dnes jsem si dělal pořádek v rukopisech a objevil jsem při tom několik básní. Toto je jedna z nich.

Návrat

Domy jdou kolem mě
ale nevím, co říkají
Lidé mě míjejí
a jejich slova s nimi 

Topoly a ptáci mi rozumějí
a ten pes, co se honí za tenisákem
a vítr, co utichá 

Ptáci pořád volají slávu světu
ale mé srdce už spí

Melancholia (Ch. Bukowski, překlad)

K překladu této básně od Charlese Bukowskiho (1920–1994) si doporučuji pustit recitaci originálu z YouTube kanálu SpokenVerse, kterou najdete tady.

A Terre (W. Owen, překlad)

Můj druhý pokus o překlad Wilfreda Owena (1893–1918) je báseň delší a neveselejší. Voják v lazaretu v ní říká, jak „soft rains will touch me, as they could touch once,“ až ho odnesou nohama napřed.

Arms and the Boy (W. Owen, překlad)

Wilfred Owen, britský důstojník, který padl na samém konci První světové války v listopadu 1918.

Zbraně a chlapec

Půjč chlapci tenhle bajonet,
ať zkusí jeho ocel, prahnoucí po krvi;
zákeřně modrou, jak mžitky šílence;
tenkou a hladovou po mase.

Dej mu do ruky ty baculaté střely,
co hledají si srdce vojáků,
anebo mu podej patronu se zinkovými zuby,
ostrými jak žal, jak smrt.

On sám si ukousne jen z jablka.
Bůh mu do rukou neukryl drápy,
jeho nohy nezískají pařát,
mezi kadeřemi nevysvitne paroží.