16. července 2014

One Way of Love (R. Browning)

Dnes jsem se cítil nebývale inspirován, a tak mohu publikovat překlad dalšího viktoriánského básníka, Roberta Browninga (1812–1889), tentokrát už nikoliv ve volném verši! Jinými slovy, má to rým a rytmus, v mezích mých možností. A taky tam snad zůstalo trochu toho Browningova životního optimismu.

(Originální anglický text je na konci článku, po rozkliknutí.)

Cesta lásky


Jak měsíc růže sbíral jsem,
dnes beru je za rudý lem
a květy stelu cestu její.
Že kroky náhle jinam spějí?
Ať leží dál. Že čas je vzal?
Pro oči její jsem je bral.

Jak dlouho nutím prsty hrát,
na krku loutny tříbím hmat?
Dnes půjdu hrát, jak nejlíp znám.
Že pod okny zas stojím sám?
Sraz strunám vaz, proud hudby zhas;
můj možná chtěla slyšet hlas!

Po celý život učím se lásce.
Na tento večer všechno je v sázce,
dnes nebe či peklo vyjde mi vstříc:
že nedá mi nebe? – Netruchli nic!
Ať vítěz či v prachu, tak či tak dím:
kdo získají nebe, dobře buď jim!




One Way of Love


All June I bound the rose in sheaves.   
Now, rose by rose, I strip the leaves   
And strow them where Pauline may pass.   
She will not turn aside? Alas!   
Let them lie. Suppose they die?
The chance was they might take her eye.   

How many a month I strove to suit   
These stubborn fingers to the lute!   
To-day I venture all I know.   
She will not hear my music? So!
Break the string; fold music’s wing:   
Suppose Pauline had bade me sing!   

My whole life long I learn’d to love.   
This hour my utmost art I prove   
And speak my passion—heaven or hell?
She will not give me heaven? ’T is well!   
Lose who may—I still can say,   
Those who win heaven, bless’d are they!

Žádné komentáře:

Okomentovat