11. července 2014

Tears, Idle Tears (A. Tennyson)

Po povídce s názvem Oči je čas na další pochybné literární dílo. Tentokrát se jedná o překlad Tennysonovy básně Tears, Idle Tears. Anglický originál (z roku 1847) si můžete přečíst například na Wikipedii, což mohu jedině doporučit – nejen z principu, ale také proto, že uslyšíte původní zvuk básně. V rámci překladu jsem se uchýlil k volné formě.

(Omlouvám se baronu Tennysonovi, který se teď asi obrací v hrobě.)

Slzy, náhlé slzy

Slzy, náhlé slzy, já nevím, co znamenají,
slzy z brázdy mezi nebem a zemí
pramení v srdci a ženou se do očí
při pohledu na klidná podzimní pole,
při vzpomínce na dny minulé.

Mladé jak slunce, když opře se do plachet
a přivane přátele dávno ztracené,
chmurné jak červánky,
jež milé vyprovodí zpět;
tak chmurné, tak mladé – dny minulé.
Ach, smutné a divné jak píseň ospalá,
již v létě spustí ptáci na své flétny
uším umírajícího, když rám okna
zlátne v ráno poslední;
tak smutné, tak divné – dny minulé.

Milé jak polibky, jež nesmyla ni smrt,
a sladké jak ty, jež hořké rozmary
vysnily na rtech cizích; hluboké jak láska,
hluboké jak první láska, a žalem šílené;
ó smrt v životě, dny minulé.

Žádné komentáře:

Okomentovat