Císař
Už dávno spadl z města strach
co svíral ho, když řádil vrah.
Kdo řek to jméno, tlumil hlas:
byl znám jak Císař onen ďas.
Ať byl jsem venku celé noci,
zas další skonal bez pomoci,
zase jen kabát v dálce vlál:
jak loučil se, či snad se smál?
Pak uličkou běh dějin šel,
když zbýval krok – a já ho měl;
v té chvíli bylo nám konečně
odejít tak, či společně –
Však dříve pohled náš se střet:
Císař byl v tváři celý bled;
v svých očích si svůj osud čtem,
dřív než se po něm slehne zem.
Jak blednou roky, bledne krev,
teď Císař znám jsem já, ten zjev,
co bloudí, kde šly dějiny,
a hledá svůj lék jediný.
25. září 2016
Císař
Černobílá love story. Podobný motiv v tradičnějším hávu: Světlo a stín.
Štítky:
báseň,
moje tvorba,
pravidelný verš,
výběr
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat