23. listopadu 2017

Jantar

V tom snu jdeš domů
kde cizí zvonek je
a nikoho v tom domě neznaje
bloudíš, nežli vejdeš sám
ve světlou předsíň, nepozván.

Jdeš dál v ten byt, v ten nízký svit,
od řady sklenic jež se vine:
co mžitka ve skle, každá splyne
ve vzpomínku, vůni, cit.

Čí byt to byl? Kdo v šeru stál?
Kde hrsti ze tvé duše vzal?

Tvé roky ve skle níž se krčí
a stará truhla v rohu mlčí.

Žádné komentáře:

Okomentovat