Kostlivec

Loni v létě jsem jel tramvají a v ní seděl chlap v černém. Tetování, zapalovač, opraná kšiltovka. Jak držel v jedné ruce starý telefon a v druhé cigaretu se zapalovačem, zdál se mi i na duši opraný... Představoval jsem si, že je to hrdina nějaké metalové balady. Spojilo se mi to se zákoutími na pravém břehu Vltavy, odkud jsem se vracel, a věděl jsem, že o něm musím napsat.

Píšu až dnes, protože jsem zaslechl vhodnou baladu.

Kostlivec

Černé brýle, čepice
kostlivec na ruce
Telefon a cigareta

Do soumraku bude čekat
na vyhřátém úbočí města –
však nikdo
nikdo nepřijde