27. května 2015

Vstala zvěř a vzlétli ptáci

Báseň z dračáku.

Vstala zvěř a vzlétli ptáci 
Vstala zvěř a vzlétli ptáci,
rosa vítá nový den;
však daleko od domova
končí jedné elfky sen! 
V stínech města ukrývá se,
svou tvář v kápi zahalí;
její vlastní druzi z lesa
z domova ji vyhnali. 
Potkal jsem ji na svých cestách,
teď ji toužím poznat blíž:
udatná je, krásná velmi,
– kam zmizela, nepovíš?

14. května 2015

Potopa

http://bramleech.deviantart.com/art/Rain-104927591

Potopa

Masy vod mlčí.
Liják se loudá.
Přeháňkou přeháníš.

Co to?
Jen světlo lamp rozpité,
listuješ ve větvích a stínech.

2. května 2015

Mísa

„Někdy se opiju a myslím na problémy, které už nemám.“ (Lancet)

Mísa

Kam se poděla má rajčata?

Praštil jsem s mísou
a řezal se o střepy
jak jsem je sbíral...

Ještě sedím na zemi,
jen mísa tu není,
ani krev.

18. dubna 2015

Dračí pán

http://kr-2y-51-3k.deviantart.com/art/dragon-330153774
Jedna legenda z mého vymyšleného světa, který je směsí Albionu a Inception a nejspíš z něj nikdy nic nevzejde.


„Tady, kde teď stojíme, býval před lety jen hluboký les a dřevorubecká osada. Všechno se plavilo po řece: dřevo do světa a zpět nástroje, jídlo a veškeré zboží. Předák dlouho čekal na potomka, a když mu osud konečně dal syna, byl to hoch vytáhlý a neduživý, málokdy spal víc než pár hodin v kuse.

Na jeho otce spadl strom a on se ujal jeho práce s takovou horlivostí, že už mu to místo zůstalo. Přeorientoval těžbu zcela na vzácné dřevo, vyžďářil široké okolí a rozšířil osadu tak, až připomínala malé město. Pozval kameníky, aby postavili nové domy a – k překvapení všech – i kamenné hradby a věže.

Nikdo nepochyboval o svém bledém vůdci, který pracoval dnem i nocí. Za očima mu hořel slabý plamen a každý mu uctivě šel z cesty. Až jednoho dne předstoupil před svůj lid, aby mu svěřil velké tajemství: draci se mají vrátit na tento svět. O letním slunovratu zachvátí požár celý les, jen kamenné město může vytrvat.

Najal žoldáky a velké samostříly, nakoupil zásoby a poslední dny chodil od rodiny k rodině, dávaje naději vystrašeným obyvatelům. Tehdy prý nespal vůbec. V osudný den vydal rozkazy a odebral se do sklepení pevnosti.

Vesnici bránilo na pět set mužů. Když druhý den přišli do sklepení s radostnou zprávou, že se nic nestalo, našli svého velitele mrtvého na loži. Ve snu k němu přiletěl drak a spálil ho na popel.

Tak zemřel Dračí pán.“

31. března 2015

Hvězda

Na Literární akademii prý chodí na hřbitovy trénovat funebrální lyriku. Nekecám.

Hvězda

Zapadla hvězda
do studánky
  hle, voda se třpytí

11. března 2015

A Grammarian's Funeral (R. Browning, překlad)

Úryvek z básně mého oblíbeného Roberta Browninga o renesančním učenci, který studoval řečtinu a „decided not to Live but Know“. Vyšlo v Browningově sbírce Men and Women (1855).

Učencův pohřeb
Krátce po obnově vzdělanosti v Evropě
[...]

Hle, vrchol hory, místo jemu vhodné:
zdrav mistra svého,
kdo křídla máš, kdo nebe znáš,
vlaštovko! červenko!
Zde nejvýš jsme; tam dole v údolí
ať žijí ti, co zde by nemohli:
on nejprv Znát chtěl – pak až Žít –;
jak měl by dostat nízký byt?
Zde má své místo: hvězdnou báň,
a metlu blesků, mračnou stráň!
Ať první bouře spustí veselí
a klid dá těm, kdo klidu neměli!
Teď jděte domů: jaký žal?
Má pokoj větší, než kdo znal;
už tělo, ducha odevzdal.

27. ledna 2015

Kostlivec

Loni v létě jsem jel tramvají a v ní seděl chlap v černém. Tetování, zapalovač, opraná kšiltovka. Jak držel v jedné ruce starý telefon a v druhé cigaretu se zapalovačem, zdál se mi i na duši opraný... Představoval jsem si, že je to hrdina nějaké metalové balady. Spojilo se mi to se zákoutími na pravém břehu Vltavy, odkud jsem se vracel, a věděl jsem, že o něm musím napsat.

Píšu až dnes, protože jsem zaslechl vhodnou baladu.

Kostlivec

Černé brýle, čepice
kostlivec na ruce
Telefon a cigareta

Do soumraku bude čekat
na vyhřátém úbočí města –
však nikdo
nikdo nepřijde

24. ledna 2015

Hrdina

Starší báseň z roku 2011, kdy jsem poprvé viděl Revolucionářku Utenu. Odsud ty růže, skleníky a podobně.

Hrdina

Na cestě svou zahradou
a kolem sadů cizích

Kde rozmar kráčí kolem plotu
a kašny a lesíka a růží
Vidí krásu
Dýchá krásu

Kde zádumčivost hledí do jezírka
na svůj obraz rozechvělý
zvony desetiletí

Kde úzkostlivost hlídá klíče
od skleníku,
aby duše rostlin
nikdy neodešly

Ó ty, jenž Časem obklíčen
jednu růži ustřihneš
sladkou dost

English translation follows.

17. ledna 2015

Světlo a stín

Napsal jsem baladu. Prý je taková erbenovská, ale nebojte.

Světlo a stín

Je poledne a kroky jdou,
jdou dále širou krajinou,
vstříc hvozdu v dáli, který zve,
by rozvinul jí stezky své.

Jen slunce usne, hned se ztratí,
jsou stromů starci nad ni spjatí
a vůkol cesty samý keř,
kde zaslechneš se plížit zvěř...

V tom za ruku ji kdosi bere –
otázka se z hrdla dere,
už běžíc ptá se: „Kdo tam? Kdo?“
Však necítí z té ruky zlo.

„Jsem k slunci měsíc, stín a noc;
líp vědět míň, než znáti moc.“

Hned znovu ptá se: „Jméno máš?“
„Nač o slova teď tolik dbáš?“

„Snad řekneš aspoň, jaký cíl?“
„Je dům, kde můžeš nabrat sil.“

Než dojdou k srubu vprostřed lesa,
údy ztěžknou, hlava klesá.
Pak vrznou dveře, ruka tápe,
neznámý se lampy chápe –
tu ruku chytne, zvedne v tvář
a jeho víčka slepí zář...

Dál únavě už neporučí;
zachytí ji do náručí,
uloží, než vstane den.

Až paprsky jí vezmou sen,
projde sama prázdným domem,
v ruce lístek s jedním „sbohem“.

8. ledna 2015

Hádanka

Daktylská říkanka, může být o víně.
Hádanka 
Slunce ji osladí
Deště ji naředí
Opilec rozlije