Bratr mého srdce

Jsi vzduch
ale nechci s tebou odvanout pryč
ani tě zamknout do sklenice

Jsi strop
ale nechci tě zbořit
ani zahynout v tvých sutinách

Jsi řeka
a já se chci tebou radovat
že nejsem
sám

English translation follows.

So I've Read: Naoko, Ubik, Boss Fight Books

Naoko (Keigo Higashino)
⛅ passable

What: A Japanese salaryman almost loses his wife and daughter in a bus accident. The daughter eventually wakes up from coma, but now apparently has the soul of her mother.

A nicely written thriller, entertaining and you’re never sure where it goes next. Will it descend into full-on horror? Explore its supernatural underpinnings? What is all the build-up for? Unfortunately, is just keeps going and then it ends; as if the author forgot what he was going for in the first place. It’s not bad, but I can’t really recommend it.

Ubik (P.K.Dick)
🌟 great

What: Something goes wrong with the Universe after a team of top anti-psychics gets ambushed.

A fascinating vision of 1990s where dying people are put into hiberating half-life state, teams of psychics and anti-psychics balance the scales of corporate espionage and appliances in your home are coin-operated. Even a straightforward story in this setting would be interesting; Dick obviously goes for a mind-bender, which strays away from what I expected but actually ties it all up in the end (in terms of its themes; not necessarily its plot).

Ubik would make for a great movie, it's very visual. It's also poignant, dreadful, and pretty bonkers. But it’s a book that really makes you think.

Star Wars: Knights of the Old Republic (Alex Kane, Boss Fight Books series)
⭐ good

What: Interviews and background info on how this RPG classic from BioWare came about.

A short and interesting read if you’re fans of the game (like me).

Jagged Alliance 2 (Darius Kazemi, Boss Fight Books series)
🌟 great

What: Interviews and background info on how this action/strategy/RPG classic from SirTech came about.

This one goes much deeper than the KotOR book and is a great read indeed. It explores what makes JA2 the one-of-a-kind experience it is, why so many similar games have a rather different feel to them, including the effort of its very community, the gigantic JA2 v1.13 mod. The author argues that “they don’t make games like this anymore because they never did”; that JA2 is a result of great creative and technical freedom, an 80s action movie simulator made by people who’d never fired a gun, that somehow got popular among actual gun and military enthusiasts.

Viděl jsem svět

O podsvětí. Na podobný motiv: Kytice, Hvězda.

Viděl jsem svět

Viděl jsem svět, jak usedá.
Upadlé hnízdo, jak nevěda
zapadlé do času zkamení:

viděl jsem obzory mlčení,
ve které zajde, kdo má rád –
viděl jsem jiskru, splav a spád.

English translation follows.

Svíčka

Z básně o domě s tajuplnou kopulí zbyla tato hříčka. Podobné básně: Óda pračce, Pro tě, Odysseia.

Svíčka

Býval dům, a ten měl křídlo,
křídlo ptáka, pták své bidlo.
V pestrém peří tmou se krad.

Býval pán, ten pán měl sídlo,
vzácné svazky, skromné jídlo.
V studovně je hltal rád.

Svíčka papír nečte. Spálí.
Časy dávno křídlo vzaly,
pána, knihy, kopuli.

English translation follows.

Prométheus

Dno hladomorny plné havěti
z jejíhož dna i ve dne vidíš
vše co v snách se bojíš viděti
(F. Halas)

Hloubi, hory neskonalé
mlčky křičí svoje „ale“;
živý strom i slzu roní,
opakuje však, co oni:

ozvěny ode zdí
až na dně vesmíru,
kam slunce chodí
vybrat svou daň.


English translation follows.

Lapis lazuli (W. B. Yeats, překlad)

Slýchávám hysterické řeči žen,
že nemohou vystát palety a smyčce,
básníky, co znají smát se jen,
neb každý ví, či pozná v chvilce,
že pozdě je konat, až vyjde ven
roj aeroplánů, vzducholodí,
co na města své bomby shodí
jak na dvorské hře kuželek.

Každý má roli v tragédii,
tam Hamlet co kráčí, zde ten Lear,
tady Ofélie, tam Kordélie;
a nikdo z nich, když děj se končí
a chvěje nad ním opona,
nikdo kdo múze hledí v oči,
nezalkne slova zlomená.
Vědí, že Hamlet s Learem se smějí;
radost je rubem hrůzy vší.
Každý kdo snil, kdo nalezl, pozbyl;
oslepl; slunce v lebku pálí;
nejhorší obraz, co jsme znali.
Ať Hamlet dumá a Lear kleje,
na stotisíc se opon chvěje
ve stotisíci divadel,
není o unci, o píď větší žel.

Jak poutníci přišli, či na lodi připluli,
na mule, velbloudu, oslu či koni,
ty prastaré říše, jimž hrana zvoní.
Tak sťal je čas, i dílo jich:
co z mramoru sochal Kallimachos -
ladně, jak z bronzu tepal by -
kamenná sukna, jež zdál se zvedat
vánek moře - vše je prach;
lampu jeho, co tančila na slunci
podobná palmě, vzala první tma;
vše zřítí se, je vystavěno znovu,
a ten kdo staví radost v srdci má.

Dva Číňané a za nimi jde třetí:
lapisu lazuli jich tvary sochař dal,
nad hlavou v letu strnul pak
těm třema dlouhověký pták;
ten vzadu, co jistě sluhou je,
nese hudební instrument.
Kdekoli kámen vrásku zvedá,
kde odřený je, modř kde bledá,
tam bystřinu či závěj tuším,
vrcholky hor, jimž zima sluší,
ačkoli broskev či třešeň milá
u srubu jistě zdobí cestu,
kam míří oni Číňané; jak rád
bych je tam viděl stát!
Odtamtud všechna pohoří i nebe,
tragickou scénu cele přehlédnou.
Jeden poručí hudbu tklivou;
jemnými prsty se struna chvěje.
A jejich oči zpoza vrásek, jejich zrak,
ten prádávný, jiskrný zrak, se směje.

Kytice

Když svět ti ustrnul, není a nedýchá,
slova co trhal jsi uvážeš do ticha.

Na vahách světa jen radosti nezměrné
vyváží misku, jež prázdná vždy čeká
na všechno na světě, po čem je veta:

slunovrat minul již, hážeš svou kytici
do Času propasti, věrnou a prosící.



English translation follows.

Mramorová síň

Deset let stará, jedna z prvních.

Mramorová síň

Druh s druhem kol sloupu stojí poddaní.
Co vlajky, druh s druhem, srdce na dlani.

My svědky jsme jen věčných dnešních běd:
co zářil svět, plál kdy hvězdy její květ!

Fénixe plášť oblékala. V satén černý uléhala.
Jasem zde se prostírala. Moudrost svou nám nalévala.

Každý vzhůru hleděl, vždy ona nejvýše.
Každý k nebi tíhl, však ona nejspíše.

Nebesa pyšná dále jsou, čím ona stále výš.
Palác k tobě touží, slyš! Konec honu, konec již!

V hlubině obě lesknou se, neústupná čela.
Člověka menší z nich. Druhé pak – obloha celá.

Vždyť co ještě zbývá, slávou se smála:
mi zrcadlem cesta ve snu se zdála.

Prý zrcadlo vpouští kmety skloněné.
A pokud je, tak proč ne mne? – – –

Mramor odkryt je pro dnešní den.
Druh s druhem kol sloupu stojí poddaní.
Co vlajky, druh s druhem, srdce na dlani.

English version with some comments follows.

Vzkazy

Za peníze koupíš všechno
otázky bez odpovědí
a odpovědi bez otázek
večery bez konce
a rána na provázku
minulý čas
a předpřítomný smysl
opuštěné lahve na břehu řeky
vzkazy trosečníků


English translation follows.

Odvrácená strana

Kus oblohy, kde nejsou hvězdy
jen tma
a přec hmotná a posetá krátery
je tam
polovina všeho, kterou nevidíme
jako
zkumavka plná neprobádaného tmelu
našich srdcí

Natáhni ruku
smyj si ten prach
a neříkej nic

 

English version follows.