A Terre (W. Owen, překlad)

Můj druhý pokus o překlad Wilfreda Owena (1893–1918) je báseň delší a neveselejší. Voják v lazaretu v ní říká, jak „soft rains will touch me, as they could touch once,“ až ho odnesou nohama napřed.

Arms and the Boy (W. Owen, překlad)

Wilfred Owen, britský důstojník, který padl na samém konci První světové války v listopadu 1918.

Zbraně a chlapec

Půjč chlapci tenhle bajonet,
ať zkusí jeho ocel, prahnoucí po krvi;
zákeřně modrou, jak mžitky šílence;
tenkou a hladovou po mase.

Dej mu do ruky ty baculaté střely,
co hledají si srdce vojáků,
anebo mu podej patronu se zinkovými zuby,
ostrými jak žal, jak smrt.

On sám si ukousne jen z jablka.
Bůh mu do rukou neukryl drápy,
jeho nohy nezískají pařát,
mezi kadeřemi nevysvitne paroží.

Report: Natsucon 2014

Měsíc po Advíku se v Praze koná další anime con, příznačně nazvaný Natsucon (z japonského 夏 natsu – léto). Zatímco Advík se snaží uspořádat akci co možná největší, Natsucon takové ambice nemá a své návštěvníky chce nalákat spíše na kvalitní program, než na davy cosplayerů a otaku v prostorách akce. Toť můj dojem ze srovnání obou akcí.

Natsucon letos slaví teprve druhý ročník, můj první. Konal se v prostorách obchodní akademie ve Svatoslavově ulici v pražských Nuslích od pátku do neděle 22. – 24. 8. 2014.

A jaké že to bylo?

Azar na cestách – kapitola 4 – Lilie pro Saluse

V dnešní kapitole příběhu se hlavní hrdina Azar poprvé setká s magií a nadpřirozenem, když o půlnoci navštíví hřbitov (a ne zrovna ledajaký...). Také po dalších stránkách se jedná o přelomovou kapitolu: jako první obsahuje původní ilustrace (!) a také něco, čemu se dá říkat dialogy (!). Je to delší čtení než minulá kapitola, ale věřím, že o to zajímavější.

Tak směle do toho!

Report: Advik 2014

Na festivalu Advik jsem byl naposledy v roce 2009, když měl ještě dlouhé í a vedl ho Trilenid. Od té doby jsem na něj nezavítal, a tak mě minul přechod organizace pod slovenský AnimeCrew a nástup Róberta Žittňana, zvaného Žitler, který ve své době otřásal českými internety.

Byl jsem na Róberta trochu zvědavý, ale nakonec jsem ho zahlédl jen v tiráži festivalové brožurky. Hlavní tváří Adviku byl letos Petr „CzechCloud“ Žalud, který na oficiálním zahájení v pátek básnil o bohatém programu festivalu. Je třeba říci, že mu to úplně nevyšlo.

Modrá škola na pražských Hájích, místo konání akce

Otevírání studánek

Báseň o životě bez pointy. Chci říct: báseň bez pointy, o životě. Tak či onak, není moc dobrá. Částečně proto, že nemá pointu. Ale jakou pointu byste dali životu? Toť otázka. A to zase nemůžete po půltuctu veršů chtít, aby vám daly odpověď. Takže tady to máte. Bez pointy.

Otevírání studánek

Začalo to někdy dávno
  když tě otevřeli
    a od té doby
      potkáváš studánky
      kudy jdeš

Některé otevřeš mnohokrát
  některé jen jednou
    a jiné nikdy

Azar na cestách – kapitola 3

V této kapitole vyprávění o Azaru Dragneelovi se dozvíme, co měla za lubem elfka, když se jí a jejímu společníkovi s pomocí Azara podařilo uniknout pronásledovatelům. Improvizace zavede Azara do dosud nenavštívených částí města...

Azar na cestách – kapitoly 1, 2

Azar Dragneel je zloděj v jedné nejmenované hře dračáku, a Azar na cestách je povídkové vyprávění o něm. Čeká nás fantasy příběh plný dobrodružství, elfů, soubojů, romantiky, zlých mágů a elektřinou jiskřících olgojů. To vše na motivy skutečných událostí pod vedením paní jeskyně Toki Saitō.

Jednotlivé kapitoly, které už vyšly, najdete tady.
K dispozici je i PDF verze (všechny kapitoly dohromady).

V kapitolách 1 a 2 budeme sledovat první kroky Azara ve městě, kam právě dorazil. Koho tam potká? Čtěte dále!

One Way of Love (R. Browning, překlad)

Dnes jsem se cítil nebývale inspirován, a tak mohu publikovat překlad dalšího viktoriánského básníka, Roberta Browninga (1812–1889), tentokrát už nikoliv ve volném verši! Jinými slovy, má to rým a rytmus, v mezích mých možností. A taky tam snad zůstalo trochu toho Browningova životního optimismu.

(Originální anglický text je na konci článku, po rozkliknutí.)

Cesta lásky

Jak měsíc růže sbíral jsem,
dnes beru je za rudý lem
a květy stelu cestu její.
Že kroky náhle jinam spějí?
Ať leží dál. Že čas je vzal?
Pro oči její jsem je bral.

Jak dlouho nutím prsty hrát,
na krku loutny tříbím hmat?
Dnes půjdu hrát, jak nejlíp znám.
Že pod okny zas stojím sám?
Sraz strunám vaz, proud hudby zhas;
můj možná chtěla slyšet hlas!

Po celý život učím se lásce.
Na tento večer všechno je v sázce,
dnes nebe či peklo vyjde mi vstříc:
že nedá mi nebe? – Netruchli nic!
Ať vítěz či v prachu, tak či tak dím:
kdo získají nebe, dobře buď jim!

15. VII. 2014

I v parku, který jste prošli natisíckrát, lze stále objevovat něco nového.

15. VII. 2014

Ať leží mapa chodníků.
Dnes večer kráčím cestou svou.
Přímou oklikou.
Mezi stromy, mezi stíny.

Neohýbá se tam, kde by měla.
Nenašel bys ji. Ani já nevím, kudy jde.
Však ještě nekončí.