„Tady, kde teď stojíme, býval před lety jen hluboký les a dřevorubecká osada. Všechno se plavilo po řece: dřevo do světa a zpět nástroje, jídlo a veškeré zboží. Předák dlouho čekal na potomka, a když mu osud konečně dal syna, byl to hoch vytáhlý a neduživý, málokdy spal víc než pár hodin v kuse.
Na jeho otce spadl strom a on se ujal jeho práce s takovou horlivostí, že už mu to místo zůstalo. Přeorientoval těžbu zcela na vzácné dřevo, vyžďářil široké okolí a rozšířil osadu tak, až připomínala malé město. Pozval kameníky, aby postavili nové domy a – k překvapení všech – i kamenné hradby a věže.
Nikdo nepochyboval o svém bledém vůdci, který pracoval dnem i nocí. Za očima mu hořel slabý plamen a každý mu uctivě šel z cesty. Až jednoho dne předstoupil před svůj lid, aby mu svěřil velké tajemství: draci se mají vrátit na tento svět. O letním slunovratu zachvátí požár celý les, jen kamenné město může vytrvat.
Najal žoldáky a velké samostříly, nakoupil zásoby a poslední dny chodil od rodiny k rodině, dávaje naději vystrašeným obyvatelům. Tehdy prý nespal vůbec. V osudný den vydal rozkazy a odebral se do sklepení pevnosti.
Vesnici bránilo na pět set mužů. Když druhý den přišli do sklepení s radostnou zprávou, že se nic nestalo, našli svého velitele mrtvého na loži. Ve snu k němu přiletěl drak a spálil ho na popel.
Tak zemřel Dračí pán.“