kde cizí zvonek je
a nikoho v tom domě neznaje
bloudíš, nežli vejdeš sám
ve světlou předsíň, nepozván.
Jdeš dál v ten byt, v ten nízký svit,
od řady sklenic jež se vine:
co mžitka ve skle, každá splyne
ve vzpomínku, vůni, cit.
Čí byt to byl? Kdo v šeru stál?
Kde hrsti ze tvé duše vzal?
Tvé roky ve skle níž se krčí
a stará truhla v rohu mlčí.
English translation follows.
