Mramorová síň
Druh s druhem kol sloupu stojí poddaní.
Co vlajky, druh s druhem, srdce na dlani.
My svědky jsme jen věčných dnešních běd:
co zářil svět, plál kdy hvězdy její květ!
Fénixe plášť oblékala. V satén černý uléhala.
Jasem zde se prostírala. Moudrost svou nám nalévala.
Každý vzhůru hleděl, vždy ona nejvýše.
Každý k nebi tíhl, však ona nejspíše.
Nebesa pyšná dále jsou, čím ona stále výš.
Palác k tobě touží, slyš! Konec honu, konec již!
V hlubině obě lesknou se, neústupná čela.
Člověka menší z nich. Druhé pak – obloha celá.
Vždyť co ještě zbývá, slávou se smála:
mi zrcadlem cesta ve snu se zdála.
Prý zrcadlo vpouští kmety skloněné.
A pokud je, tak proč ne mne? – – –
Mramor odkryt je pro dnešní den.
Druh s druhem kol sloupu stojí poddaní.
Co vlajky, druh s druhem, srdce na dlani.
English version with some comments follows.
