Dno hladomorny plné havěti
z jejíhož dna i ve dne vidíš
vše co v snách se bojíš viděti
(F. Halas)
Hloubi, hory neskonalé
mlčky křičí svoje „ale“;
živý strom i slzu roní,
opakuje však, co oni:
ozvěny ode zdí
až na dně vesmíru,
kam slunce chodí
vybrat svou daň.
English translation follows.
