Báseň z dračáku. Líbí se mi ten začátek.Cesta nocí
Vyšel jsem do noci,
v plášti a sám,
ve tmu chtěl utéci;
byla jsi tam.
Zhojil jsem jizvy své,
jaký to klam!
Šálí mě srdce mé,
dosud jsi tam.
Dosud tě mám jak loď svou Polárku,
jako když křovím vedeš mě ve spánku,
do tváře šlehají bodliny, větve,
měsíc jen probleskne mýtinou letmě.
Ty neseš svou krásu,
já nesu svou lásku,
a každý své mrtvé,
a každý dýku svou.
Žádné komentáře:
Okomentovat