Report: Natsucon 2014

Měsíc po Advíku se v Praze koná další anime con, příznačně nazvaný Natsucon (z japonského 夏 natsu – léto). Zatímco Advík se snaží uspořádat akci co možná největší, Natsucon takové ambice nemá a své návštěvníky chce nalákat spíše na kvalitní program, než na davy cosplayerů a otaku v prostorách akce. Toť můj dojem ze srovnání obou akcí.

Natsucon letos slaví teprve druhý ročník, můj první. Konal se v prostorách obchodní akademie ve Svatoslavově ulici v pražských Nuslích od pátku do neděle 22. – 24. 8. 2014.

A jaké že to bylo?

Pátek

Po vystání velice epické fronty před budovou školy a získání modrého náramku (lepší než růžový z Advíku!) už naší otaku skupince nic nebránilo rozkoukat se v prostorách akce. Tedy – ony ty prostory zase nebyly až tak prostorné (o dost méně místa než v Modré škole na Advíku), připomínajíce období vánočních trhů všudypřítomnými lavicemi s vystaveným zbožím. Na základce jste si ale polštářek s Kiriťákem koupit nemohli, zato zde ano. Mezi „stánky“ nechyběl ani propagační koutek Animefestu.

Vypravili jsme se na slavnostní Zahájení v šest hodin v hlavním sále, který stejně jako na Advíku tvořila tělocvična – sice menší, ale zato dobře ozvučená. Po úvodním slovu hlavních organizátorů Akiko a ENiKSe následovala projekce AMV Pekla, čili společného AMV projektu s cílem doprovodit různá anime vtipnou českou hudbu (či mluveným slovem). Peklo trvalo asi čtvrt hodiny a vůbec nebylo nepříjemné! Došlo například na deštníkovou scénu z Totora, kde Totoro deklamuje: „A chčije, a chčije...“ nebo na příběh Homury z Madoky doprovázený písní Vzpomínky zůstanou. Vydařený sestřih. V rámci zahájení také přišel na pódium DanQ pokřtít sborník mangy Malej dódžin, který má stejně jako Natsucon svůj druhý ročník. „Drzého“ dódžina jsem si koupil, ale ještě jsem neměl čas ho blíže prozkoumat. (Nějaké ty jonkomy a tak.)

Edit: AMV Peklo je již k vidění na internetu: odkaz nebo viz níže.

Po zahájení přišla na řadu AMV soutěž, kterou uváděl kdo jiný než Wolfii. Pokud mne paměť nešálí, sešlo se 14 soutěžních videí. Jedno želízko v ohni patřilo i nám, respektive autorce AMVčka Toki Saitō. Ačkoliv měl Wolfii hned další ráno diskusi na téma „Úpadek AMV tvorby v Čechách“, na úvod soutěže uznal, že se zde sešla celkem kvalitní díla. S tím souhlasím. Moje dojmy z jednotlivých AMV, jak si je po dvou dnech pamatuji:

• AMV na anime Kowarekake no Orgel, na píseň Young and Beautiful od Lany Del Ray. Jednoduché, působivé, ...smutné. Toto AMV nakonec získalo cenu poroty – myslím, že zcela zaslouženě. Jako divák jsem pro něj hlasoval. (Edit: odkaz na YouTube.)
  
• „Lupin 003“ – Kombinace Lupina III a Meitantei Conan, kde je Lupin v roli Jamese Bonda a malý Conan k němu vzhlíží: „So I wish I was James Bond, just for the day.“ Vtipné AMV, umístilo se na třetím místě. (Edit: odkaz na YouTube.) Chtěl jsem pro něj hlasovat, jenže...
  
• … AMV kombinující Toradoru a duet Love is an Open Door z Frozen mělo ještě lepší spojení obrazu a textu. Krátké a účinné, dobře provedené, s naprosto padnoucím závěrem. Není divu, že se umístilo na prvním místě. I já jsem pro něj hlasoval. (Edit: odkaz na YouTube.)
  
• „Dragon Tail“ – instrumentální AMV na hudební motiv Fairy Tailu a nějaké aktuální anime s pokémony. Celkem pěkné, vtipné, člověk se podíval, jak dnes ti pokémoni vypadají, a jak říkal Wolfii – instrumentální AMV, to se běžně nestříhá.
  
• Pěkné sentimentální AMV z nějakého mytologického anime, co se promítalo jako první.
  
• Nevýrazné akční kusy z Titánů, nového 3D Berserka a Naruta. AMV s Narutem z nějakého mně nepochopitelného důvodu skončilo na druhém místě soutěže (Edit: odkaz na YouTube).
  
• Děsně dlouhé (subjektivně) AMV ze Želv Ninja.
  
• Velice efektové AMV na Kuroko no Basket, na velice iritující píseň Feed the Monster.
  
• AMV na Rebuild of Evangelion filmy. (Zaujalo mě, že na konci autor uvedl titulek „Animu: Evangelion“. Jo, Evangelion, to je panečku animu...) (Edit: odkaz na YouTube.)
  

Čestné místo v tomto seznamu náleží AMV s názvem „Okabe & Mayuri“ na anime Steins;Gate a píseň Forgiven od Within Temptation, které do soutěže poslala Toki. Ohlasy mělo pozitivní, ale na stupních vítězů se neumístilo. Až bude k vidění na YouTube, doplním sem odkaz.

Edit: AMV od Toki se v soutěži umístilo na 5. místě. Můžete si ho pustit na YouTube nebo zde:

Tolik k pátečnímu programu. Ještě jsme měli v plánu Japonské kanály 21. století od Lusi a Kočku v japonské kultuře od Sykysana, ale nakonec jsme přednášky vynechali.

Sobota

Zatím jsem nezmínil Maid kavárnu, která nám na Advíku chyběla. Zde kavárna byla a kupodivu nebyla nepřetržitě obsazená. Proč? To je samozřejmě těžké říci; mám-li maid kavárnu kritizovat, vytknu dlouhé čekání na obsluhu, hluk z neoddělené „kuchyně“, kvalitu některých nápojů. Ale kritizovat ji nechci, protože se mi tam vcelku líbilo navzdory ochotnickému ražení celé věci. Ano, není to kavárna jako z anime, personál nehýří „maid frázemi“, host se nedočká tak osobního přístupu, ale obsluha celkově není zlá (pomalá ano) a koneckonců, i ceny jsou příznivé.

Maid kavárna na loňském Advíku (2013)

Ze sobotního programu nám utekl začátek, takže jsem jako první viděl až Greka ve velkém sále ve tři hodiny. Téma: Seiyuu a jejich svět. A tedy – klobouk dolů! Brilantně zvládnutá přednáška, jak po stránce vtipu a rozdávání sušenek odvážlivcům z publika, tak po stránce faktické. Moje první Grekova přednáška, byl jsem okouzlen. A o čem to tedy bylo? – O tom, jak profesi seiyuu čili hlasových herců (neboli „hlarců“, jak Grek převedl do češtiny japonskou zkráceninu) vlastně pomohla hloupost japonského uměleckého průmyslu v první polovině 20. století, který sám sebe zaškrtil, a tak kvetl import (více či méně legální cestou) ze zahraničí, který bylo potřeba dabovat. O tom, jak seiyuu, která propůjčila hlas Kiryuuin Satsuki z Kill la Kill, dřív točila japonské exploitation filmy, chtěla se od toho distancovat – a věru, hlasový herec není vidět, tím spíše pod pseudonymem. A tak dále. Pokud se na internetu objeví záznam téhle přednášky, vřele doporučuji zhlédnout.

Hned po Grekovi měli přednášku pánové ze Sunsubu: Astrak a Edison. Pravda, už ne ve velkém sále, ale v místnosti Edo (místnosti byly pojmenovány podle japonských historických období). Přednáška Srandy s titulky aneb Český funsub byla nakonec trochu změněna a více se zaměřila na to, jak amatérské titulky vznikají (zájemce o pitvání českých titulků Astrak odkázal na své recenze na Konatě). Výčet rolí ve fansubovém týmu je fajn, pokud o tom nic nevíte, ale já jsem se za prvních půl hodiny nově dozvěděl jen to, že jedna epizoda Watamote trvala vysázet čtrnáct hodin a že Paddy (jakožto další člen Subsubu) takové pracovní nasazení nemívá, v případě, že má v dané době holku. V půlce přednášky jsem bohužel musel odejít, takže jestli se dostalo třeba na nějakou peprnou diskusi, to už nevím.

Astrak a edison23 vypráví o denním chlebu fansubera

To je ze sobotního programu vše, co jsem viděl. Musím ale zmínit večerní projekci anime snímku Redline od osmi večer. To se organizátorům podařilo zajistit pěkný film! Projekcí bylo více, zde se sluší zmínit noční projekci Rivalů. Osobně bych se raději podíval na Rivaly, ale to odbočuji. Mezi dalšími filmy se promítala Miyazakiho Cesta do fantazie a Kung-fu Panda 2.

Neděle

Co jsem nestihl z programu v prvních dvou dnech, vynahradil jsem si v neděli. Trochu mě při tom vedla náhoda, ale na to, co jsem viděl, si stěžovat nemohu.

Začal jsem v deset hodin přednáškou Japonská mytologie a její odkazy v anime od D-Toxe. Vybral jsem si ji, protože o tom dohromady nic nevím. Dozvěděl jsem se, jak to bylo s Izanamim a Izanagi, když tvořili svět, a jaké různé trampoty dělali všichni ti zplození, nasekaní, z hlenu vzešlí a jinak vzniklí bohové. Věru, je to pestrá historie, vhodná k podání formou anekdot, což byla víceméně forma přednášky. Pobavil jsem se a jsem i o něco moudřejší...

Izanami a Izanagi tvoří svět

Řízením osudu jsem v sále Edo nakonec zůstal i na další přednášku, kterou jsem původně v plánu neměl: Smart cities aneb Shadowrun live Made in Asia od Trpaslice. Přednáška o urbanistických projektech v Koreji a Japonsku obsahovala – jak název napovídá –, nezanedbatelný podíl anglických slov, či spíše buzzwordů. A je třeba říci, že ty zelené, udržitelné a inovativní projekty dostaly víceméně pěkně na frak. Ať už proto, že někoho napadne postavit „město budoucnosti“ vysušením vzácné brakické vody; že služby „města budoucnosti“ jako lékařská prohlídka na dálku jsou ve skutečnosti placený nadstandard, vlastně dostupné už dnes; že v nové aglomeraci chybí občanská vybavenost, protože dokud si někdo večerku neotevře, v kapitalismu ji nikdo dekretem nepostaví. Celkově vzato po Grekovi druhá nejlepší a nejzajímavější přednáška, kterou jsem viděl. Méně předem nalinkovaná, více povídací. Výborné.

Songdo, developerský projekt v Jižní Koreji

Od 12:00 začínal Blok krátkých experimentálních přednášek v hlavním sále, kde se vystřídali Yuffie, Hintzu, Sykysan a Kalisto. Možná se to mohlo jmenovat „Blok krátkých humoristických přednášek“: Yuffie mluvila o tom, jací jsou superhrdinové špatní rodiče, Kalisto udělala přednášku o krabicích a záchodech v počítačových hrách a Sykysan se podělil o to, co mu na lince 1188 odpověděli na jeho otázky okolo Japonska (dozvěděl se pěkné věci; bohužel velkolepé finále s voláním z pódia se nezdařilo, v neděli nikdo telefon nezvedal). Jen Hintzu pojal téma trochu vážněji, rozvinuv své úvahy o „trvale udržitelné stagnaci“, kritice a bojůvkách v otaku komunitě, aneb „co dělat, když vám to pomluví na Sčítání“.

Hintzu a jeho návod, jak se nezlepšovat

Místo následující přednášky Japonsko – predstavy vs. skutočnosť v hlavním sále jsem se rozhodl opět uchýlit do Eda, kde se probírala Homosexualita v Japonsku v podání přednášející Etsu. Začátek byl lehce nesmělý, ale nakonec z toho vyšla celkem zajímavá přednáška o tom, jaký byl historický vývoj a že japonští gayové nemají rádi bišíky.

Tady bych asi skončil. Yakuzy ani Achievement Game jsem se neúčastnil a to, že jsem potkal růžovou cosplayerku, si domyslíte sami. Natsucon se ukázal jako solidně organizovaná akce, z mého pohledu se zajímavějším programem než měl letos Advík. Za rok zas!

P.S.: Svůj cosplay jsem ještě nedodělal, tak příště.