Až zhasneš toto století

Až zhasneš toto století
a děti svoje pošleš spát,
až zvedneš hračky odložené
co nechtěl jsi je z rukou brát;

až zhasneš toto století,
přec hvězdy budou hořet dál:
zas rozdáš hračky, kterés vzal;
jen sny co zbyly – odnes, spal.


English translation follows.

Óda pračce

Óda na pračku o třech zpěvech, které pomohla na svět otázka na Ask.fm.

I.
pračka to je šelma lstivá
zvolíš program – odpočívá
až odejdeš, vypere
je to trochu tsundere

II.
pračka ďábel zimomřivý
pije vodu dvířka křiví
kožich kaktus bere všecko
dobře hlídej svoje děcko

III.
v komoře si pračka zpívá
programu se připozdívá
sandál vejde v temnotu
hospodyňko, prádlo tu!

(26. 11. 2015)

Blumenkranz – překlad

Hudební téma ze seriálu Kill la Kill.

Blumenkranz

Kéž se stanu silnější
vždyť krutý je náš svět
Zvadlé květy se patří odstranit

Ptáš se, jestli půjdu s tebou
Šeptáš mi to do ucha
Ptáš se, zda ti podám ruku
Nemám proč tě odmítnout
Ptáš se, jestli půjdu s tebou
Šeptáš mi to do ucha
Ptáš se, zda ti podám ruku
Šeptáš mi to 

Ano, mám víc síly než bych tušila
Leť výš, běž jako vítr
Jen nezapomeň na pravdu
Ano, mám víc síly než bych tušila
Utrhávám zvadlé květy
Kde se vzal v tvých očích žal? 

Náš svět je krutý
Je to smutné, je to tak
Náš svět je jediný
Je to možné, je to tak 

Zahrada s květy je pravá, nebo je to klam? 

Co ode mě chceš?
Ať chci nebo ne, musím zničit nepřítele
Pořád mě poutá tento svět
Co ode mě chceš?
Ať chci nebo ne, musím zničit nepřítele
Pořád mě poutá tento svět 

Ať máš kolik síly chceš
Leť výš, běž jako vítr
Jsi tak silná
Vineš věnec z květů
Kde se vzal v tvých očích žal?

Report: Akicon 2015

Tradiční podzimní setkání fanoušků anime a spol. proběhlo v KC Zahrada od 30. 10. do 1. 11. 2015. Na rozdíl od minulého roku se lístky nevypařily hned po zahájení registrace, a tak jsem si také jeden koupil (za 400 Kč, dvojnásobek ceny letošního Natsuconu). Jaký byl Akicon „ve znamení čar a kouzel“?

Schoolroom On A Wet Afternoon (V. Scannell, překlad)

Vernon Scannell (1922–2007) byl anglický básník, boxer a učitel.

Školní třída za deštivého odpoledne

Nesouvislé odstavce z rána
jsou zapomenuty; useknuté hlavy králů
leží v mlze podél Temže; růže Yorku a Lancasteru
jsou založené v knihách historie;
černoši spí v Africe.
Složitosti jednoduchého úročení se ukryly
v kalamářích a zlámané křídě:
přichází odpoledne a anglická gramatika.

Padá déšť, jako by nebe truchlilo
a bubnovalo svůj němý žal
do všech tabulek skla. Žáci si čtou
svou knihu či předstírají soustředění,
hlavy skloněné jako by prosili
anebo se odevzdávali osudu, který na ně čeká
v neprobádaných lesích budoucnosti.
Snad pro konec jejich nevinnosti pláče nebe?

V každé malé hrudi rozvádí lidské srdce
krev, jež je živí: touhy, bolest
a vzrušení se čeří na vlnách
rozbíjených o temné břehy duše.
Každý žák je poslušný; klidně a zamyšleně sedí
u své lavice. Však nadzvedni desku a uvidíš
krom poházených papírů a tužek – jiné tvary:
hrubý provaz, nahou čepel, zbraň nabitou k výstřelu.

Report: Natsucon 2015

Loňský Natsucon (report z Natsu 2014) na mě zapůsobil jako solidní akce, těšil jsem se tedy, že po programově rozpačitém Advíku (report z letošního Advíku) zavítám na místo s lepší organizací. Nakonec jsem toho z programu mnoho neviděl, ale i tak #Natsu15 stál za to.

Pátek

Cosplay: Jellal Fernandes, školní verze (Fairy Tail)

Po malých krůčcích se přede mnou posouvá basa s pivy a já mám pocit, že stojím frontu na Chlastcon místo Natsuconu. Hodinové čekání na vstup zkrátí vlajková signalizace s druhou Fairy Tail partou o pár desítek metrů napřed. Když se u dveří ozve, ať jdou napřed ti bez registrace, mám na okamžik pocit, že jdu na Trollcon, ale když dostanu na ruku pěkný, tmavě rudý náramek, vím, že jsem na správném místě. A když se shledáme s Grayem Bageťákem a Natsuem z Advíku, mám pocit, jako bych se vracel domů do cechu, ač jako Jellal nejsem členem Fairy Tailu a vůbec ho znám hlavně z vyprávění…

Juvia a snový Gray

Noc aneb Půlměsícova literární soutěž revisited

Dřívější verze této povídky se zúčastnila Půlměsícovy literární soutěže (8/2015), kde vyvolala smíšené reakce. Ani já jsem s textem nebyl dvakrát spokojen, rozhodl jsem se ho tedy ještě upravit. Za redakci děkuji svému literárně vzdělanému příteli, který pomohl textu dát jeho finální podobu, kterou si můžete přečíst níže (starou verzi byste našli zde; změny směřují zejména k lepší srozumitelnosti děje).

Noc

Obrátil oči k obloze a opět spatřil tu těžkou, neprodyšnou poklici tmy, ačkoliv podle hodin bylo teprve něco po páté odpoledne. Ani na dnešní Svátky světla se Slunce neukázalo – jenom si dnes lidé připomínali, že něco jako den kdysi existovalo, a chvíli se tou myšlenkou bavili. „To nejsou svátky, ale cirkus,“ řekl si v duchu a přeslechl položenou otázku.

„...anebo je to blbé? Co myslíš?“
„Ale ne, v pohodě,“ odpověděl a pak si všiml, že Anna váhala mezi dvěma typy slunečních brýlí. Volba padla na okázale velké brýle, jaké nosí piloti. Koupil si jedny i pro sebe a podíval se do zrcadla. Připadal si jako kocour v botách, až se musel usmát.
„Pojďme,“ usmála se také a vykročila směrem k dómu.

Uprostřed areálu se proti černé obloze rýsovala velká, elegantní stavba připomínající obrovské bílé vejce – to byl hlavní stan onoho cirkusu. Pomalu se spolu s davem dostali ke vchodu, pomocí náramku přes turnikety – a otevřel se před nimi prostor zalitý světlem. Naproti vchodu stála řada živých stromů s papírovými ozdobami ve větvích. Celý vnitřek budovy tvořil velké prostranství: byl tu trávník a park, v dálce zahlédl koupaliště... A všude kolem procházeli lidé, někdo hrál hry, jiní jen seděli v trávě. Přes mírný vánek bylo uvnitř celkem horko; na stropě připomínajícím oblohu svítilo umělé Slunce. Mezitím Anna studovala orientační tabuli.

„Ovocný sad – myslíš, že se tam dá natrhat ovoce?“ uvažovala nahlas.
„Pokud jo, tak tam budou davy...“
„Nevadí, pojďme se alespoň podívat!“

S těmi slovy vyrazili po štěrkové cestě směrem k sadu.

The Grave of Love (T. L. Peacock, překlad)

Thomas Love Peacock (1785–1866) byl anglický básník a prozaik.

Hrob lásky

Ve stínu větví kopu sám
co hrobem skřítka zdá se vám;
sem pod kořen jdu uložit
tvé sliby marné, planý cit.

Hrst hlíny otvor zahalí,
zem přikryje mech ospalý
a vadnoucí růže květ
na hrobu lásky bude bdět.

Jak láska tvoje větrná
je večer růže ztracena:
však dlouhé roky strom tam stál,
neměnný co srdce žal.

Cesta nocí

Báseň z dračáku. Líbí se mi ten začátek.

Cesta nocí

Vyšel jsem do noci,
v plášti a sám,
ve tmu chtěl utéci;
byla jsi tam.

Zhojil jsem jizvy své,
jaký to klam!
Šálí mě srdce mé,
dosud jsi tam.

Dosud tě mám jak loď svou Polárku,
jako když křovím vedeš mě ve spánku,
do tváře šlehají bodliny, větve,
měsíc jen probleskne mýtinou letmě.

Ty neseš svou krásu,
já nesu svou lásku,
a každý své mrtvé,
a každý dýku svou.

Report: Advík 2015 aneb cosplay debut

Po roce jsem opět vyrazil vstříc ošklivému kačátku českých conů, Advíku. Růžové náramky z loňského roku zůstaly, ale zážitek to byl docela jiný, protože jsem ve skříni nashromáždil čtyři cosplaye na pořádný cosplay debut!

Více fotek najdete na Over-Time Cosplay & Photo anebo na DeviantArtu (Azar, Toki).

Čtvrtek

Cosplay plán: secret cosplay
Cosplay realita: Izumo Kusanagi z K Projectu
Cosplay parťák: Toki jako Mikoto Suoh
Cosplay zjištění: Sako o velikost menší není fotografův ideální oděv.

Na první den jsme neplánovaně vyrazili v barvách HOMRY, protože bylo chladno. Trochu mě znejistělo, že jsem hned první den vytahoval nejproblémovější kostým, ale nakonec jsem vyrazil z domu v celkem použitelném stavu. Navíc v Kusanagiho brýlích vidím lehce dorůžova, takže tak :-D

Na conu bylo ještě málo lidí, nikdo nás nehejtil, ale ani nežádal o fotku. Začali jsme s natáčením videa, které nakonec nese název My Lucky Advík 2015, a fotili se s Erzou Dee a její sestrou Juvií a její pinetky požírající parukou. Jestli se ten den stalo ještě něco pamětihodného, teď si na to nevzpomenu.